Metoda Devíti kroků, jak transformovat trauma

Dr. Levine: Když jsem se poprvé začal zabývat traumatem, zaznamenal jsem, kolik různých druhů zdánlivě běžných událostí může vyvolat symptomy, které budou později definované jako trauma, jako PTSD- postraumatická stresová porucha (z angl. Posttraumatic Stress Disorder).

 

Také mě velmi zajímalo, proč si zvířata žijící v divoké přírodě nevyvinou stejné symptomy – protože ty části mozku, které reagují na stres jsou velmi podobné u všech savců, včetně lidí. A kdyby byla zvířata tak snadno traumatizována, pravděpodobně by nepřežilia protože by přišla o své schopnosti. Zvířata by nepřežila a ani jednotlivé živočišné druhy by nepřežily.

 

Tak jsem si uvědomil, že musí existovat nějaký silný vrozený mechanismus, který pomáhá lidem, aby se vždy znovu odrazili; nějaký druh resetu našeho nervového systému po silně rozrušujících setkáních se stresem.

 

A objevil jsem, že tyto reakce, které resetují nervový systém jsou stejné u zvířat i u lidí. Rozdíl je ten, že my se to učíme přebít nebo z toho utéct, protože máme strach ze silných pocitů.

 

Objevil jsem, že tyto reakce, které resetují nervový systém jsou stejné u zvířat i u lidí.

 

Vím, že je to podáno velmi zjednodušeně, ale ta hlavní myšlenka je v tom vést lidi k tomu, aby jim byla nabídnuta pomoc znovunabýt tuto přirozenou odolnost. Můžeme toho dosáhnout tím, že jim pomůžeme být si vědomi pocitů, které se odehrávají v jějich těle. Jakmile se v tom stanou vědomí a jakmile se spřátelí se svými tělesnými stavy, budou schopni dostat se z míst, kde jsou zaseklí.

 

Uvědomil jsem si, že trauma není o tom být zaseklý v těchto silných stavech rozrušení nebo v utlumených, sebevypínacích rozrušujících stavech a oddělení. Takže to skutečně začalo být o tom, jak lidem pomoct obsáhnout tyto pocity a stavy aktivace a pomoct jim projít tím, zpátky do života, vrátit se zpátky do stavu, kde to bylo předtím.

 

Skutečně to začalo být o tom, jak lidem pomoct obsáhnout tyto pocity a stavy aktivace a pomoct jim projít tím, zpátky do života, vrátit se zpátky do stavu, kde to bylo předtím.

 

U zvířat – a u lidí – jsem zaznamenal, že trauma má určitý druh fáze, která zahrnuje třesení se a chvění.

 

My můžeme pomoct lidem, aby se posunuli z těchto silných stavů hyper-rozrušení zpátky do rovnováhy, zpátky do vyváženosti a pomoct lidem dostat se z odpojení se od sebe sama a z oddělení a vrátit se zpátky do života. Objevili jsme, že je to možné udělat bezpečnou cestou; způsobem, který je pro lidi tak ujišťující, že nejsou nepříjemně ohromeni.

 

Zpátky v 90. letech 20. století existovaly některé katarzní terapie, které vedly ke skutečně velkým reakcím a často se potom lidé cítili lépe – možná aspoň z převážné části, protože docházelo k uvolnění endorfinů a katecholaminů, hormonů podobných adrenalinu a neurotransmiterů, a tak lidé, svým způsobem, cítili ohromnou úlevu nebo se dokonce cítili opojení. Ale potom se vraceli zpátky do stejných vzorců traumatu.

 

A tak jsem si uvědomil, že pokud je člověk ohromen, nervový systém vlastně nevidí rozdíl mezi traumatem a stavem ohromení/přetížení podobným způsobem.

 

Pokud je člověk ohromen, nervový systém vlastně nevidí rozdíl mezi traumatem a stavem ohromení/přetížení.

 

Takže to je skutečně základ hlavních aspektů somatického prožívání. Protože to byla přirozená cesta, jak dosáhnout věcí – učení se od přirozeně žijících zvířat, z etologie (moje první kniha byla vlastně nazvaná Probuzení tygra, vyrovnání se s traumatem, z angl. Waking the Tiger, dealing with trauma) – aby se probudily ty houževnaté instinkty, které každý máme, protože jsme savci.

 

Metoda Devíti Kroků, jak Tramsformovat Trauma

 

První věc, která je třeba vytvořit, je relativní bezpečí. Musíte pomoct té osobě cítit se dostatečně v bezpečí, aby byla schopna jít do svého těla.

 

Potom, z pocitu relativního bezpečí, které je vytvořeno terapeutem a prostředím, pomůžeme té osobě a podpoříme počáteční prozkoumávání a přijetí tělesných pocitů. A děláme to, znovu, vždy jen trošku, takže si ten člověk „ovoní své tělesné pocity“ a potom se vrátí zpátky do místnosti, k sobě.

 

Z pocitu relativního bezpečí, které je vytvořeno terapeutem a prostředím, pomůžeme té osobě a podpoříme počáteční prozkoumávání a přijetí tělesných pocitů.“ Třetí krok je proces, který nazývám „pendulace“. Je to slovo, které jsem vytvořil – označuje stav, kdy lidé poprvé začnou prožívat své tělesné stavy, vlastně se na moment cítí hůř. Je to možná především proto, že předtím utíkali před těmito stavy. Takže když je poprvé cítí, cítí se hůř.

 

Je to jako kontrakce. Ale co jsem objevil je, že když pomůžete podpořit lidi, oni objeví, že s každou kontrakcí přichází expanze. Takže když se naučí zůstat s těmito tělesnými stavy, v ten moment dostatečně dlouho, přijde kontrakce, ale potom to expanduje. A znáte ten rytmus mezi kontrakcí a expanzí, který dává nádech toho „Ó bože já budu schopen to zvládnout“?

 

Pendulace je ten rytmus mezi kontrakcí a expanzí… titrace je opatrné dotýkání se i té nejmenší kapky vzrušení, které je postaveno na přežití.

 

Takže znovu, když lidé pochytí rytmus kontrakce/expanze, už to pak nemusí být tak hrozivé. Stane se z toho „Oh ok, mám kontrakci a teď expanduji.“

 

Čtvrtý krok, který je ve skutečnosti první a druhý a třetí a čtvrtý, pátý, šestý, sedmý a osmý je to, co nazývám „titrace“. A titrováním, jen dávkováním malých množství prožitku postupně, se vytváří stabilita, odolnost a reorganizace nervového systému. Takže titrace je o opatrném dotýkání se i té nejmenší kapky vzrušení, které je postaveno na přežití.

 

Dr. Buczynski: Takže je to něco jako homeopatický dotek traumatu? Homeopatická dávka úrovně dosahování tělesných stavů?

 

Dr. Levine: Ano! Ano, to je ono! Ano, je to skutečně dobrá analogie a může to být více, než jen analogie. Víte, máme hodně homeopatů, obzvlášť takové, kteří jsou vyškolení v Evropě nebo Jižní Americe a oni tomu rozumí, skutečně tomu rozumí; té myšlence malého množství podnětů, které zapojí tělo do svých vlastních sebe-obranných mechanismů.

 

Potom pátý krok je poskytnout opravné zkušenosti tím, že pomůžeme aktivovat zkušenost, která nahradí nebo vyvrátí pasivní reakci kolapsu nebo bezmoci. Takže jakmile si obnoví aktivní reakce, můžou se cítit posíleni – vyvinou si aktivní obranné reakce.

 

Jakmile si obnoví aktivní reakce, můžou se cítit posíleni – vyvinou si aktivní obranné reakce.“ Když zvířata reagují nehybností, když jsou ve stavu vypnutí, je to běžně časově omezeno.

 

Jednou jsem byl na pláži a některé děti na pláži to udělaly toto ze srandy – chytily jednoho holuba a držely ho. Dělaly to tak, že přišly velmi tiše zezadu, držely holuba kolem křídel, aby se nemohl hýbat, pak ho otočily a on zůstal ve své úplně nehybné reakci. Nehýbal se. Vypadal jako mrtvý – dělal takzvaného „mrtvého brouka“.

 

Ale potom, když ho nechaly (děti) na moment vzhůru nohama na písku, po několika vteřinách vyrazil ze stavu nehybnosti a uletěl jakoby se nic nestalo.

 

Ale když to zvíře vystrašíte v momentě, kdy vstupuje do nehybnosti nebo v momentě, kdy z ní vystupuje, zůstane v nehybnosti delší dobu, mnohem delší dobu – obzvlášť když ho vystrašíte.

 

Takže ta věc je, že my lekáme sami sebe. Normálně je probuzení z nehybnosti omezeno časem. Jdete do toho a jdete ven. Když se lidé probouzejí z nehybnosti, pokud se bojí těch vjemů, strach je vrátí zpátky do nehybnosti.

 

Takže tomu říkám „strachem umocněná nehybost.“

 

V tomto kroku odpojíme strach z nehybnosti a ta osoba vyjde z nehybnosti, zpátky do života. A znovu, když se vrátí zpátky, je tam obvykle hodně aktivace, hodně vzrušení. Když se člověk vrátí zpátky, musíme být připraveni pomoct mu obsáhnout vjemy rozrušení, aby tím mohl projít zpátky do homeostáze, rovnováhy a společenského zapojení. Takže toto je šestý krok.

 

Odpojíme strach z nehybnosti a ta osoba vyjde z nehybnosti, zpátky do života.

 

A sedmý krok je pomoct jim vrátit se zpět a ovládat ty silné stavy rozrušení a přerozdělit velké množství vitální energie, mobilizované pro zachování života, uvolňování té energie zároveň podporuje vyšší mozkové funkce.

 

Krok osm je zapojení seberegulace, aby byla obnovena dynamická rovnováha a uvolněná pozornost. Líbí se mi to slovo více, než „homeostáze“, protože homeostáze implikuje statický stav a toto dynamické equilibrium se pořád hýbe. Takže jdeme do silného stavu vzrušení, ale dynamicky se obrátíme do vyváženého equilibria.

 

A potom devátý krok je pomoct tomu člověku, aby se znovuzorientoval v tady a teď – pomoct s propojením s prostředím, pokojem, kdekoliv je- pohotovost, pokud je to pohotovost nebo lůžkový pokoj, pokud je to lůžkový pokoj. Pomůžeme mu znovu etablovat kapacity pro sociální zapojení.

 

Komentáře